Zvy(t)ky

už nedokáži se bát
ani trápit
jako řízeň
když nedá se napít

ze zvyku utápím
malé slzy v smíchu

nejde nepostřehnout 
radost
bezstarostných okamžiků

stále víc
zadržených dychů
polykám
moudra starých zvy(t)ků

jako bych byl štastnější
než toužím

a pyšnej 
že potlačil jsem pýchu